Problematiku spojenou s nájemným a s nájemními byty řešíme v našich článcích, zamyšleních a fejetonech již delší dobu. Tato problematika je poměrně rozsáhlá a je nutné se na ní dívat hned z několika stran a úhlů. Jiný názor na ní mají lidé, kteří vlastní bydlení byť s hypotékou, jiný pohled mají majitelé domů a zcela odlišný pak lidé, kteří na nájmy nemají nebo musejí poměrně hodně šetřit.

Zkusme se nyní zabývat tím, co si jako nájemník můžu v pronajatém bytě dovolit a na čem vlastně mohu ušetřit. Z dob minulých, kdy jsme vlastně všichni bydleli v domech, které byly státní, obecní nebo družstevní se tato otázka mnoho neřešila. Dovolovali si všichni poměrně hodně. Stát to příliš nebolelo a pokud si v bytě někdo udělal nějakou malou přestavbu nebo  úpravu na kterou nepotřeboval posudek statika, nikdo se toho ani moc nevšímal. Proto je také trochu dodnes zafixováno, že pokud si pronajmu byt, mohu tam vlastně hospodařit a žít zcela podle svých představ.

Situace se změnila ve chvíli, kdy domy začaly přecházet do rukou původních majitelů, mnoho domů prošlo privatizací a tím se změnil majitelský podíl i celá další situace. Jednoduše lze říct, že jsme v bytě oprávněni dělat pouze to, co nám umožňuje nájemní smlouva a tudíž můžeme zacházet s pronajatým bytem jen podle obsahu smlouvy, kterou jsme svým podpisem potvrdili a převzali jsme tak na sebe i případnou odpovědnost za vzniklé škody.

Jakékoliv stavební úpravy nebo přestavby jsme pak povinni nechat na majiteli, který buď stavbu podpoří a tím převezme odpovědnost za stavební práce četně potřebných formalit, nebo zamítne. Jako majitel má právo o svém majetku rozhodovat. Ať to zní jak to zní, nájemníci si musí uvědomovat, že nebydlí ve svém vlastním bytě, ale v bytě, který mají na nějakou dobu půjčený a to za jasně stanovených podmínek.

Zdá se tedy, že v některých případech mohou být nájemníci rukojmí či mohou pociťovat nesvobodu. Pravda je však taková, pokud bychom si všichni svorně dali ruku na srdce, pak bychom také nechtěli, aby s našim majetkem bylo nakládáno jinak, než si sami přejeme.

Jistou výhodu to však má. Majitelé vlastní celý dům, znamená to tedy, že vlastní i vodovodní řad, stupačky, topení, koupelny a wc. Pokud se tedy něco rozbije nebo přestane sloužit je na majiteli, aby sjednal nápravu a vše opravil a to na vlastní náklady. V některých případech může existovat i znění ve smlouvě, že si nájemník hradí opravu sám a celé náklady za opravu či potřebnou údržbu odečítá majitel z nájmu.

Na rozdíl od majitelů bytů jsou tedy nájemníci ušetřeni těchto starostí. Nájmy se tedy zvyšují a deregulace nájemného možná bude pro některé zajímavým soustem. Je však vždy potřeba představit si , že by si člověk musel hradit všechny náklady na bydlení a ještě k tomu přispívat na opravu střechy, fasády či domovních dveří.

Chcete-li předejít nesrovnalostem se svým panem domácím, zkuste změnit znění smlouvy a nechat si raději vymezit činnosti, které v bytě můžete provádět bez jeho souhlasu a naopak vymezit všechno, co by později mohlo vést nejen k neshodám, ale například i finanční úhradě nebo dokonce ukončení nájemní smlouvy.

foto ikona: aktualne.centrum.cz/
/EK/

Související články:

Další články v podkategorii: Rady o bydlení