Podle připravovaného zákona o napravení některých majetkových křivd spáchaných na církvích a náboženských organizacích by měly obce získat pozemky, které jsou v tak zvaném blokačním zákoně zatím odtavené pro další rozvoj. Je tedy možné předpokládat, že některé pozemky, které dnes blokuje zmiňovaný zákon budou k prodeji nebo k dalším investicím

 

      Opět po několika letech se dostává do popředí problém zvaný církevní restituce, jinými slovy restituce církevního majetku. Podle zákona nejde přímo o restituce ale o napravení některých majetkových křivd spáchaných na církvích a náboženských sdruženích. O co tedy vlastně jde? Jde o to, že stát vrátí část zabaveného majetku a bude církvím a náboženským sdružením po dobu 60 let vyplácet jakousi rentu a úroky. Církvím se tento návrh zákona ,podle stanovisek Ekumenické rady církví i jednotlivých církevních představitelů poměrně líbí a podporují ho. Církve by se za těchto okolností oficiálně vzdaly restitucí. Podle zdroje Ekumenické rady církví je většině známo, že některý majetek vracet již nelze, musel ustoupit industrializaci země nebo ho vlastní jiní vlastníci.

     Sám osobně bych církevní majetek odevzdal celý a hned. Církve by však neměly nárok na vyplácení ani renty, ani dalších dotací, na které jsou všichni zvyklí. Zase tak jednoduché to ale není. Řada budov státní správy sídlí v církevních budovách.   Pokud by se jednalo  o okamžitou církevní odluku církví od státu, lze pak poukázat na chaos, který by vznikal a který by ve finále stál stát více než reálné vyrovnání.

 

 

    

 O čem vlastně je zákon  o napravení či vyrovnání některých majetkových škod? Především je to o osamostatnění se církví od státu, přesně řečeno jde o odluku církví od státu. Stát v uplynulých mnoha letech vzal církvi prostředky a tím se zavázal k placení provozních nákladů a financování jednotlivých církví. Dnes tedy stojí v popředí zájmu osamostatnit církve od státu a to znamená vrátit jim vše, co bylo jejich.
Církve vlastnily vždy nějaký majetek a byly časy, kdy ho měly poměrně požehnaně. Ale i v historii se setkáváme s vyvlastňováním půdy. Některé reality byly přímo zabrány a to ještě daleko dříve než před lety 1948 – 1949. Návrh zákona  počítá s variantou renty a to podle toho, která církev jaký majetek vlastnila. Ve finále se tedy jedná hlavně o církev římsko-katolickou. Ta jediná totiž v historii vlastnila nejvíc půdy, lesů, statků a nemovitostí. Pochopitelně, že ostatní církve majetek také měly, o tom se již zmiňuji. V historii plnila církev roli státní správy. Vedla matriční činnost, vystavovala různé dokumenty. Přízeň šlechty a královských rodů udělala v průběhu  staletí z církve poměrně bohatou organizaci.Myslím tím nyní římsko-katolickou církev, která po staletí zastávala výsadní právo a milosti u Habsburků. Zvláště po rekatolizaci získala poměrně slušnou část majetku.

     V historii získávaly církve majetek různými způsoby. Římsko- katolická církev a zvláště pak kláštery dostávaly pozemky a polnosti od králů a donátorů, ale každý nový příchozí do řeholního života sebou přinesl i věno od rodiny. V kronikách se často můžeme dočíst, že kláštery nebo církev jako taková, vlastnily mnohde i celé vesnice. Tak je tomu například v obci Velešovice v okrese Vyškov. Církvi se dostaly do rukou i rybníky a lesy. Církev vlastnila mnoho velkostatků a usedlostí.

     Pokud na těchto církevních  usedlostech nebo statcích pracovali mniši nebo jeptišky, pak to byla práce na obživu. Pokud si však myslíme, že tomu tak bylo, pak jsme na omylu. Na církevních polích pracovali obyčejní rolníci a často i robotou. Některé církevní zdroje uvádějí na obhajobu, že v měsících hladu se otevřely církevní stodoly a lidem bylo dáno, co potřebují. Jen zapomínají dodat, že to nebývalo zadarmo.

     Snad největším donátorem z našich králů byl Karel IV., který podporoval církev všemožným způsobem. Možná i díky tomu přispěl k jejímu rozmařilému životu a k pozdější reformaci. Karel daroval církvi mnoho a se svým otcem Janem Lucemburským založil mnoho klášterů. 

     S majetkem rostla pochopitelně i moc. Kdo měl majetek byl pánem. Ono to žel do jisté míry platí i dnes. Kdo je bohatý, vlastní případné investice a může si klást podmínky. Bylo tomu tak i v minulosti. Jen máme naštěstí dneska i mechanismy, které demokraticky fungují a které nás chrání před absolutní mocí, kterou v historii církev zastávala. Řada tak zvaných kacířů skončila mnohdy na ohni jen díky svému majetku, který si pak rozebrala církev nebo církev s panstvím.

     Velice diskutovaný císař, kterého jedni obdivují a druzí mají jen ty nejhorší nadávky je habsburský panovník Josef II., syn slavné Marie Terezie. Za vlády Josefa II.došlo k dalším reformám, které započala jeho matka Marie Terezie a došlo i k zabírání církevního majetku. Josef zrušil všechny kláštery, které byly kontemplativní ( které pouze rozjímaly a modlily se). Zachoval jen ty církevní stavby, které plnily důležitý úkol nebo sloužily obyvatelům celoročně. Tento přístup vzbuzuje u některých věřících dodnes odpor. Na druhou stranu byl ale praktický a možná si vzal jen to, co jeho předkové církvi dali. Ale to by byl opravdu špatný princip. Možná jako ten z dětství: „Co se dá, to se z ruky nevydá“. V absolutistickém státě, kterým tenkrát Rakousko bylo je však běžné, že si panovník může osvojit a přisvojit cokoliv.  Do jaké míry to byla rozhodnutí dobrá nebo špatná bychom se mohli přít a to možná velice dlouho.

     Králové církvi majetek dávali, ale také ji ho brali. Jsou zaznamenány případy, kdy majetek přecházel od římsko-katolické církve pod protestantskou správu a naopak. V dobách rekatolizace církev nabyla opravdové jmění. Pamatuji si na jednoho profesora z teologické fakulty, který říkal, že vždycky, když si král myslel nebo ucítil tlak a moc církve, trochu ji očesal. Politika byla vždy tak trochu svinstvem a pravdou je , že církev nebyla nikdy až tak apolitická. To ostatně vidíme i dnes. Sice se k politice nepřipojuje, ale má za sebou dlouhou ruku Čunkovců alias černých.

     V samotném Rakousku –Uhersku si církev, myšleno ta římská žila poměrně slušně. Habsburkové byli katolíci a všemožně církev podporovali. Církev byla vážená a  tak to, co ji Josef II. Vzal, brzy dostala v jiné podobě zpátky. Od samého počátku církev dostávala majetek nejen od šlechty a královských rodů, ale i od věřících. Nejen , že se odevzdávaly prostředky do sbírek, ale na církev přecházelo i dědictví. Do klášterů se nosila věna a to i v podobě nějaké nemovitosti.

     Církev vždy sama nepodnikala, někdy polnosti pronajímala dále rolníkům nebo za nějakou jinou úmluvu, kterou například byla výpomoc při sklizni či odvody desátků z úrody. Smlouvy byly různé. Dnes církve na tuto činnost poukazují jako pozitivní činnost. Zda to bylo opravdu bez zisku nebo se ziskem a do jaké míry to byl od církve či církví projev křesťanské lásky můžeme ponechat do diskusí historikům. Jedno však víme s určitostí. Díky této politice vznikl například i Smíchov. Zde pronajali bratři Kartuziáni  polnosti a umožnili tak vznik osady, později svobodného  města a dnes části Prahy 5. Samotný název Smíchova je od slova smíchat se, kdy díky církevním polím přicházeli a smíchávali se lidé.

     Můžeme si myslet, že po Josefu II. Již církev žila se svým majetkem dál až do doby komunismu. Ten vlastně teprve uťal majetek církví. Není tomu tak. V roce 1918 vznikla první republika a Československo se mělo vymanit z područí nejen mocnářství, ale také vlivu Vatikánu. Vznik Československé církve husitské podporované samotným prezidentem Masarykem sebou přinesl i takové události, jako bylo například také  vyvlastnění nebo zabrání některých kostelů. Ve farních kronikách a jmenovitě pak ve farní kronice farnosti sv. Václava na Smíchově se můžeme dočíst o ozbrojených hlídkách, které chránily kostel před zabráním. Pozemkové reformy pak také ukrojily z církevního koláče. Pozemkové reformy z let 1919 až 1920 totiž zabraly velkostatky. Další pozemkové reformy z let 1945 až 1946 pak znárodnily školy, znárodnění církevních pozemků z roku 1946 pak odebralo církvím další část. Zákon č.142/1947 Sb.  o revizi první pozemkové reformy, který byl přijat 11.7.1947 ukrojil církvím zbytek.K soupisu a záboru církevních pozemků došlo ještě před únorem 1948. Podle občanského institutu mělo církvi po revizi zůstat jen 5203 ha půdy.

    

  Pokud se tedy jedná o navrácení majetku po únoru 1948, jedná se jen o část, na kterou se stahoval pozdější již komunistický zákon č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě. Až tímto zákonem, kterým se zabavovala všechna zemědělská půda, lesy a jiné nemovitosti církve ztratily zbylý majetek. Občanský institut dále uvádí: „Oba zákony o pozemkové reformě, a to jak zákon č. 142/47 Sb., tak zákon č. 46/1948 Sb., ustanovovaly finanční odškodnění za vyvlastněné pozemky. Církev však nikdy finanční náhradu vyplývající z obou zákonů nedostala, takže stát přišel k církevnímu majetku zadarmo.Protože tím byla církev úplně zbavena své ekonomické základny a byla od této chvíle zcela odkázána na státní pomoc, přijal stát ihned zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. V něm se zavázal hradit osobní požitky duchovních, jejich cestovní, stěhovací a jiné výlohy, sociální dávky a věcné náklady církve. Za to si vyhradil dozírat na církevní majetek a udělovat duchovním státní souhlas k výkonu duchovenské služby.“

 

     Řádové sestry a řádoví bratři byli internováni. Takovou konkrétní památkou je například Jiřetín pod Jedlovou, kde dodnes najdete mnoho sester z různých řádů a církevních kongregací. Komunističtí tajemníci pro církev rozhodovali o tom, který kněz dostane státní souhlas a bude moci vykonávat službu. Církevní majetek z větší části chřadl. Z některých klášterů byly kasárna, z jiných realit se stala torza reálného socialismu. V roce 1990 byla dvěma zákony ( byl to zákon č. 298/1990 Sb. a zákon č. 338/1991 Sb. o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého) provedena částečná restituce církevního majetku. Těmito zákony se umožnilo církvi a církvím svobodně zahájit obnovu svého života. Celkem bylo vráceno 170 objektů.

 Jde tedy o to v jakém znění a zda vůbec navrhovaný zákon projde sněmovnou, zda se budou poslanci a senátoři zabývat vrácením či odškodněním majetku po roce 1948 nebo půjdou před rok 1948, což by znamenalo nebezpečný precedent i pro ostatní restituce.

     Otázkou možná zůstává, proč církve potřebují zpět majetek a na co ho vlastně využijí. Mnoho názorů takto zaznívá. Osobně jsem přesvědčen , že jde minimálně o princip a nemá tedy smysl polemizovat či přemýšlet nad tím, zda se církvím majetek vrátí nebo  vykompenzuje. Princip nejít před únor 1948 je však dosti závažný a podle mého mínění i dost nutný.

     V Mezinárodní zprávě o respektování svobody náboženské víry pro rok 2007 se uvádí: V průzkumu veřejného mínění, který v roce 2007 provedlo Středisko empirických výzkumů, uvedlo 28 % respondentů, že věří v Boha, zatímco 48 % se prohlásilo za ateisty. Z Čechů mladších 29 let se přihlásilo k víře v Boha jen 18 %.  Tyto výsledky korespondují s květnovým výzkumem Centra pro výzkum veřejného mínění, podle nějž vyjádřilo 55 % Čechů nedůvěru k církvím a pouze 28 % uvedlo, že církvím důvěřují. Po „sametové revoluci“ v roce 1989 se zájem o náboženskou víru oživil, nicméně od té doby počet těch, kdo se hlásí k náboženské víře nebo se účastní organizovaného náboženského života, téměř ve všech regionech trvale klesá. V České republice působí 26 státem registrovaných náboženských skupin. V roce 2004 bylo oficiálně zaregistrováno Ústředí muslimských obcí, které získalo registraci prvního stupně. Jednalo se o první registraci muslimské organizace v zemi.  V roce 2004 zamítl Ústavní soud odvolání, které podali představitelé Církve sjednocení proti zamítavému rozhodnutí o registraci vydanému v roce 1999. Koncem roku 2006 vzala zpět svou žádost o registraci Arménská apoštolská církev.

Zákon z roku 2002 o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností vytvořil pro náboženské organizace dvoustupňový systém registrace. Aby náboženská skupina obdržela registraci prvního  (nižšího) stupně, musí mít nejméně 300 dospělých členů s trvalým pobytem na území státu. Registrace prvního stupně skýtá náboženské skupině omezené daňové úlevy a vyžaduje každoroční podávání zpráv. Po obdržení registrace prvního stupně je dále třeba absolvovat desetiletou čekací lhůtu – teprve po jejím uplynutí může organizace zažádat o registraci druhého stupně. Pro tuto registraci je zapotřebí, aby členská základna náboženské skupiny představovala alespoň 0,1 % populace (tj. přibližně 10 000 lidí), což je třeba stvrdit příslušnými podpisy členů. Mnoho menších a méně etablovaných náboženských organizací nedokázalo shromáždit podpisy potřebné pro registraci druhého stupně. Registrace druhého stupně skýtá organizaci nárok na státní finanční příspěvek. 

     Samotné církve a zejména římskokatolická církev uvádějí větší počty, závislé na statistických údajích ze sčítání obyvatelstva. Možná tyto nové údaje jsou hnacím motorem pro všechny názory, které by církvím nevrátily nejraději nic. Faktem je, že církve potřebují pro svoji činnost ekonomické zázemí. Pokud se tedy stát nebude nadále o církve starat a platit všechna vydání, požitky a náklady, pak je nutné, aby církve dostaly vše co vlastnily a pokud jen část, pak s kompenzací. Otázkou však zůstává, zda rentu budou dostávat i nově registrované církve, nebo zda zůstane jen u těch , které jsou na české scéně již dlouhodobě.

Jisté tedy je, že majetek se navrátit či kompensovat musí. Otázkou je, který se vrátí a který si stát ponechá a církvím za něj poskytne finanční satisfakce. My si zatím budeme muset ještě nějakou chvíli počkat, abchom se dozvěděli, které objekty či reality budou k dispozici pro další podnikání a které zůstanou církvi jejich navrácením.

Pro více informací si prosím vyhledejte materiály v okazech, které jsou vypsány pod tímto článkem.

EK.                                                                                FOTO: - odkazy v obrázcích, ikona - podborany.net

Použité zdroje: Občanský institut, Česká biskupská konference, Ekumenická rada církví v ČR, Britské listy, cirkevnimajetek.cz, Mezinárodní zpráva o respektování náboženské svobody za rok 2007.

Jaké stanovisko zaujímáte Vy?

Napište své názory a stanoviska, budeme rádi.

Související články:

Další články v podkategorii: Reality

přečteno (3687)| komentáře(1) | 10.4.2008

* Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah. Vyhrazujeme si právo mazat či zkracovat texty naplňující skutkovou podstatu trestného činu hanobení rasy, národa a přesvedčení, či příspěvky obsahující vulgární výrazy a urážky.

Zpět na Reality