Zrušením nevolnictví a rozvojem průmyslu  se začali lidé stěhovat do měst. Továrny potřebovaly nové zaměstnance a nacházely je právě z řad lidí z venkova. Lidé potřebovali bydlet a proto se města začala rychle rozvíjet. Velká výstavba tak proběhla hlavně v devatenáctém století, kdy vznikl největší počet domů a čtvrtí v Praze. Stavěly se především činžovní a pavlačové domy.

     K této době se dají tak trochu přirovnat i padesátá léta, kdy továrny opět nabíraly nové dělníky a kdy se hlavně epochálně lámal styl bydlení. Rodiny přestávaly žít společně, mladí hledali svoje vlastní  bydlení. Také státní politika a komunistická strana propagovala dělníky. V této době vzniklo mnoho dělnických domů a prvních sídlišť. Stavělo se ve slohu, který dnes nazýváme socialistickým realismem. Kopírovalo se převážně ze Sovětského svazu a kolektivismus vyhrával na všech úrovních. I přesto jsou však některé budovy doslova hodnotné a dnes někteří mluví o tom, jak byly postaveny v sociálním duchu.

      Dnes vznikají problémy, kam dát dítě do jeslí nebo do školky, kde si děti mohou bezpečně hrát, kam si jít sednou s manželkou na kafe tak, abych věděl, že o naše děti je bezpečně postarané. Bytové domy na to myslely a vše bylo pod jednou střechou. Padesátá léta vystřídala však záhy doba, která kladla ještě větší nároky na výstavbu a to ve smyslu zvýšení tempa staveb. Po novém bydlení  byla poptávka stále větší a tak se zrychlovala i výstavba. Různé zlepšováky na to, jak co nejrychleji postavit cihlové domy se objevovaly ve filmových týdenících a závazky se to všude jen hemžilo. Dodnes patří domy z těchto let k těm lepším.

     Kolektivizace a kolektivní způsob života postupně mizel, pochopitelně ne s proklamací a hesel, ale  z výstavby. Přešlo se na jiné materiály, kterým byl panel. Panelová výstavba byla pochopitelně rychlejší, nicméně unifikované a o kvalitě není třeba mnoho mluvit. Plnily se pětiletky a výstavba pokračovala. Čekalo se na byt mnoho let, ale nakonec se svým způsobem dočkal každý. Nebudeme teď vzpomínat na roky, kdy se hospodyňky brodily blátem k nejbližší samoobsluze a čekaly ve frontě na košík, ani na chvíle strávené v přeplněných autobusech, které vozily nové obyvatele na okraje měst do nových sídlišť. Tato výstavba měla svůj význam a dodnes plní velkou roli a úlohu v našem bydlení. Zaměřme se však na rozvoj měst.

     Kde dříve končila třeba Praha se dnes asi těžko odhaduje. Tam, kde jsou pole a nějaká přidružená obec, je to spíše jasné, ale jinak to  jen těžko poznáme. To, že Jinonice, Butovice, Stodůlky a jiné obce byly malými vesničkami a s Prahou měly maximálně společného jen blízkost a autobusovou dopravu ČSAD, je minulost ne tolik dávná. Ještě v sedmdesátých letech minulého století byly tyto obce samostatné.

     Socialistické plány byly někdy zajímavé. Tak například v osmdesátých letech se psalo a mluvilo o tom, že sídliště Jižní Město je již skoro dostavěno a je nutné pokračovat dále. Začalo se stavět Jihozápadní Město, které mělo mít přes 300 000 obyvatel. Dokonce se tam uvažovalo o zavedení trolejbusové dopravy. Sídliště samo se stavělo tak trochu divným způsobem. Já osobně si pamatuji, že například na Luka se jezdilo z Moskevské (dnes Anděl) přes staveniště a zase staveniště.Rozvoj města byl tedy poněkud chaotický a Praha se nerozvíjela od své dosavadní zástavby ven z města, ale nějakým zázrakem z venku směrem do města. Například sídliště Stodůlky bylo postaveno dříve, než paneláky u Butovic. Dnes patří celá tato aglomerace pod Prahu 13. Sídliště se rozvíjí, obnovuje a dostavuje. Lidé se již nestěhují z větší části do centra, ale dokonce se stěhují zpět na sídliště.

     Řada Pražanů opouští nejen centrum, ale dokonce v mnohých případech i samotné město. Na okrajích Prahy a konkrétně ve Stodůlkách navíc vyrůstá nová výstavba, která splňuje všechny požadavky moderního stylu a která navíc dává všem nově příchozím obyvatelům šanci být blíž přírodě a také na vzduchu bez smogu a dalších znečištění.

     Plánovaná socialistická výstavba sídliště se v devadesátých letech zastavila a sídliště se dále nestavělo. Nevznikly tak ani Dívčí hrady, ani se Stodůlky nerozrostly směrem ke Zličínu. Dnes se začalo stavět na místech, kde kdysi výstavba měla být a Dlouhých dvacet let se nic nestavělo. Zastavují se plocha směrem k Řeporyjím, chystá se mohutná výstavba od Stodůlek ke Zličínu. Samotná stanice metra Stodůlky má postaveny dva vestibuly. Jeden z nich je zatím slepý. I to je svědectví o  kdysi připravované výstavbě, která se svého zrození dočká až v našem století. Pozitivní je, že již ne v době panelákových hradeb.

     Jak tedy vypadají nové Stodůlky a jaké jsou cenové relace bytů?

Ceny se zde pohybují od 31 100 Kč do 45 800 Kč/m² (vč. DPH). Byty s dispozičním řešením od 1+kk do 5+kk včetně mezonetu je tak možné pořídit již od 1,4 mil. Kč včetně luxusního provedení. Podrobnější informace naleznete na internetových stránkách central-group.cz.

OK.                          Fot - v odkazech, ikona : stavebni-forum.cz

Související články:

Další články v podkategorii: Reality