Bylo , nebylo, dávno tomu, když penziony na českých horách praskaly ve švech a dostat místečko v zimních měsících bylo takřka nad lidské úsilí. Takto by nějak mohla začínat pohádka o novodobých potížích majitelů penzionů.

V devadesátých letech minulého století se rušilo mnoho podnikových rekreačních objektů, které putovaly na realitní trh a později do rukou majitelů, kteří v dobrém úmyslu začali podnikat v oblasti hotelnictví a pohostinství. Mnoho majitelů se pustilo i do přestavby rodinných domů a dostavby či přestavby hospodářských budou, vznikla spousta kvalitních pohostinských domů, řada skvělých a útulných penzionů a to zvláště na horách.

Samotný život na horách se může zdát pro mnohé z nás velice romantickým a každý z nás zajisté také přizná, že i těžkým. Samota, odkázání jeden na druhého, dostupnost  dlouhé zimní večery. Navíc s tímto spojená práce, která nikdy nekončí a začíná obvykle okolo páté či šesté ráno. Starat se o hosty znamená jezdit nakupovat, zásobovat, vařit, uklízet, poskytovat další služby a v případě nouze i pomáhat. Nejde tedy o romantiku, ale o tvrdou řeholi.

Jezdit v letních měsících na hory nebývá tak časté. Hory nejsou nikdy prázdné zcela, ale největší sezóna vždy bývala v zimě a dodnes se na ni docela spoléhá. Zimy však nejsou takové jako dříve. Klimatologové dokonce tvrdí, že v budoucnu bude sníh jen od tisíce metrů výše. Sezóny bez sněhu nejsou žádné sezóny. Lidé ruší rezervace a majitelé penzionů jen přikládají obklady na čela.

Nutno podotknout, že většina těchto penzionů je v nadmořské výšce pod onu kýženou tisícovku a tak nezbývá nic jiného, než čekat na sníh.  S rostoucí životní úrovní a také s posilující korunou většina dovolenkářů míří někam k vodě a do hor se vydává rok od roku stále méně turistů. Pravdou je, že řada majitelů je si celé situace vědoma a ráda by nabídla turistům i jiné služby, které nejsou spojené jen s lyžováním nebo zimními radovánkami. Kde však vzít potřebné peníze bývá často problém. Posledních několik let řadu majitelů vyčerpalo  a nejisté sezóny se dají navíc očekávat stále častěji. Navíc se mění i požadavky rekreantů, kteří požadují vyšší standard ubytování  a majitelé jsou nuceni své penziony přestavovat do kvalitativnější podoby.

Velkou úlohu v tomto ohledu hrají i obce, které v poslední době také zaspaly dobu. Alespoň se to tak zdá. Obce však mají více starostí s tím, jak zaplatit z rozpočtu sociální náhrady, dopravní obslužnost a havarijní stavy chodníků či cest. Nehledě na vynakládané prostředky na úklid obce, stavbu čističek a jiných potřebných zařízení pro vlastní chod obce. Představa, že by měly obce financovat něco jako cyklostezky, stavět kryté bazény, garáže a sportoviště je většinou nad rámec jejich vlastních sil a možností. A přitom by to prospělo celé obci a dané oblasti. Jednoznačný prospěch by totiž z toho měli všichni. Pokud bude mít obec dobré zázemí pro turistiku, budou na tom dobře i majitelé penzionů, kam přijedou turisté, tam se mohou otevírat restaurace, kluby, půjčovny kol či čtyřkolek. Obyvatelé mohou být zapojeni do práce v cestovním ruchu a ve službách s ním spojených.

Zdá se, jako by to byl zakletý kruh. Nezbývá nic jiného než se spojit do větších celků a hledat schůdné projekty s podporou u státu i EU. Samotná propagace nepomůže, tam kde není co nabídnout nemusí být reklama, není kromě krásné přírody co nabízet.

Je tedy zřejmé, že mnoho penzionů do budoucna dobrovolně či méně dobrovolně zanikne a vydrží jen penziony, které budou dostatečně silné a budou například nabízet i formy nejrůznější rekreace, svatební hostiny, konference či ozdravné pobyty spojené s možností sanování, koupání, půjčení kol. V tomto je zřejmě budoucnost horských penzionů.

/OK/

Související články:

Další články v podkategorii: Reality