Představte si, že byste si koupili noviny nebo nějaký bulvární plátek a tam by bylo napsáno velkými titulky : „Zavraždili postupně všechny své nájemníky“.  A dále byste třeba mohli  číst: „ Když se manželka vrátila a otevřela dveře od domu, zděšením zaječela a pokoušela se o ni mdloba. Takový masakr nečekala a do svého manžela by to určitě nikdy neřekla.
Jak je schopen se svými známými udělat takový masakr a povraždit všechny nájemníky domu? Tolik mrtvol ještě nikdy neviděla. Zase si to ale na druhou stranu docela zasloužili, byly to takové potvory otravné.“

     Pokud by to byla opravdu pravdivá skutečnost, pak by se jistě dostala do všech kriminalistických příruček a do historie kriminalistiky. Naštěstí jde pouze o fikci, ve které hrají hlavní roli škůdci a paraziti.

     Kdo z nás by samozřejmě neznal různý obtížný hmyz v podobě vší a blech. Vši měli asi skoro všichni a minimálně si v dětství vši buď přinesli z tábora nebo od spolužáků ze školy. A pokud tomu tak nebylo, pak se většina lidí se vši setkala minimálně zprostředkovaně. Blechy známe od zvířat a také známe pořekadlo , které zní, že psí blechy na člověka nejdou. Tyto parazity včetně klíšťat z lesa známe všichni a co se týká klíšťat, víme i jaké nebezpečí nám hrozí a proti čemu a jak se můžeme chránit a to i očkováním.

     O nezvaných nájemnících našich bytů a domů už toho leckdy tolik nevíme. Nebo možná právě díky zkušenostem víme. Jak kdo, bývá to individuální. Jediné co víme všichni bez rozdílu je fakt, že je nezveme a oni stejně obtěžují a jde to občas až do extrémů a někdy až k absolutnímu zoufalství pana domácího nebo paní domácí. O jaké podnájemníky jde? O štěnice a šváby. Také o mravenečky alias mravence Faraony. Štěnice si možná pamatují naše starší babičky ze svého mládí. V noci, když člověk spí sají jako úpíři krev a naskakují pak na kůži oteklé a zarudlé otoky.  Šváby si většinou vybavujeme z našich výletů a dovolených do východních nebo jižních států.

     Kdo si však myslí, že u nás v Česku již švábi nejsou, tak se plete. Nebyli jsme na to zvyklí a zdálo se, že se švábi v domácnostech  již nevyskytují a je to tak pro tu kterou napadenou domácnost spíše známka nepořádku a špatné hygieny. Se šváby se běžně v minulých letech potýkaly hlavně pekárny a potravinářské firmy. Poslední dobou se však švábi opět vyskytují.

     Stačí, když se do domu nastěhuje jedna domácnost, která si sebou přinese chovný páreček a za pár měsíců máte šváby všude. Sám mám s těmito živočichy problém, neboť máme sousedy, kteří si je možná chovají pro radost. Čas od času pak takový živočich proleze šachtami a stupačkami a nastěhuje se k Vám. Proto je dobré v panelových domech pravidelně vystříkávat šachty. Mě osobně se vyplatilo koupit i pastičky s feromony. Šváb pak nalákaný na zážitek vleze do pastičky a tam se přilepí.

     Dalšími nevítanými nájemníky našich bytů mohou být již zmiňované blechy. To, že blecha, kterou mají domácí zvířata na člověka nevleze je vymyšlená pověra. Není tomu tak a takou blešku si můžete Vy nebo Vaše ratolesti přinést z procházky. Nehlaďte proto cizí pejsky a kočičky.  Problémem s odstraněním těchto nežádoucích parazitů spočívají v tom, že prostředky selhávají. Parazité si snadno zvykají na účinné látky a ty později přestávají fungovat a působit. Jinými slovy jsou na účinné látky rezistentní. Například šampóny na vši jsou dnes velmi silné , podráždí Vám pokožku a účinek ještě není zajištěn. To samé platí na blechy.

  Nájemníci, kteří obývají naše domovy již staletí jsou i hlodavci. Právě oni pak mohou a většinou i roznášejí různé choroby a bakterie, které nám pak mohou opravdu ublížit. Vzpomeneme-li si na historii a koukneme – li se na naše náměstí, kde na  většině z nich stojí  morové sloupy, jako symboly morových ran, které jsou tak trochu symboly i hlodavců. Většinu těchto morových epidemií totiž  roznášeli právě hlodavci a to zejména krysy a potkani.  

     V deníku MF Dnes se uvádí, že například v Praze je pětkrát více potkanů, než obyvatel naší matičky měst. Potkani jsou zvířátka, která milují vlhčí prostředí a kteří jsou všežravci. Potkani žijí po celém světě. Postupně vytlačují populaci krys. Od krysy se potkan pozná podle toho, že má ocas kratší než tělo, srst má na zádech tmavší než na břichu. Žije spíše ve sklepích, v kanálech a v suterénech domů, kde nalézá nejen vlhko, ale také zbytky potravy. Velice často můžeme potkany vidět u popelnic, které jsou přímou zásobárnou potravy. Na různé jedy se potkani stávají rezistentní. Roznášejí různé infekční  choroby, například salmonelózy, Weilovy žloutenky, ale i některé parazity, jako například svalovce. Boj s potkany je dlouhodobý už jen pro jejich vysokou schopnost reprodukce. Samotný potkan může i zaútočit na člověka a to v případě, kdy se cítí být ohrožen. Taková rodinka nájemníků je opravdu nebezpečná a proto je lepší s ní skoncovat.

     Další nájemníci, kteří mohou být dotěrní a obtížní a navíc mohou také roznášet různé mikroby jsou holubi. Holubi , kteří žijí dnes v našich městech jsou potomci holuba skalního. Pár holubů vychovává přes rok tři až šest mláďat. Hnízdí na půdách ve výklencích pod střechami domů, ve věžích kostelů a podobně. Přenášejí různé alergeny, roztoče a holubi žijící v Praze dokonce i salmonelózu. Podle deníku MF Dnes žije v Praze na 140 000 holubů. Proto se pražská radnice chystá vyhlásit zákaz krmení holubů a počítá s dalšími kroky k jejich eliminaci. Holub a zvláště pak bílý je symbol čistoty a míru, holubice přináší větvičku při potopě světa, holubice je symbol pokoje a někdy i lásky. Holub je pak symbol Ducha svatého. Holoubci pomáhají Popelce v pohádce vytřídit čočku s popelem. Zkrátka a dobře k holubům máme svým způsobem kladný vztah a tak nás ani zprvu ne napadne, kolik mohou způsobit potíží a za kolik nemocí mohou. Pokud se začneme o holubech bavit, pak spíše v tom smyslu, koho zrovna pokáleli nebo kolik soch zničil jejich trus. Na náměstích nám holubi většinou nevadí. Pokud se ale nastěhují na naši půdu, mohou nám pak velice zkomplikovat život. Nejen tím, že nám znečistí půdu a to tak, že velmi, ale také prachem, peřím, trusem atd… a to i v okolí domu.

     Proto se některé městské magistráty snaží eliminovat počty holubů. Jde o přirozenou obranu  a to tím, že se vysadí poštolky nebo jiní dravci, kteří pak regulují počty holubů ve městě. Další metodou bývá brutální vystřílení či odchyt.

     Člověk by si řekl, jak chce ochraňovat přírodu, třídit odpad, milovat zvířata. Pak narazí. Existuje nějaký osvědčený recept na to, jak tyto podnájemníky a nájemníky našich bytů a rodinných domů brutálně nezabíjet, ale v klidu a v principech  přírodních zákonů vyhnat? Docela by mě to zajímalo. Těžko však můžeme chytat šváby a vypouštět je do volné přírody. Je to možná stejně absurdní boj, který skončí lidskou prohrou. Nehledě na to, jak odchytávat a kam vypouštět holuby a potkany.

Jaké máte zkušenosti a jaké používáte prostředky na hubení těchto nechtěných nájemníků?

Máte nějaké konkrétní zkušenosti s potkany?

Myslíte si, že by se holubi měli vybíjet nebo raději  jejich počty regulovat vysazením dravců?

.

Foto k článkům:    hmyz.cz,fad.cz,skudci.cz,Yin.cz, dewolf.cz,pohys.cz,bbc.co.uk,vtipy.netrof.eu

Související články:

Další články v podkategorii: Zajímavosti