Hospodářská krize, která byla ve třicátých letech minulého století dala vznik mnoha směrům v politice a měla také neblahý vliv na mnoho miliónů lidí po celém světě a sociální dopad, na který se jen tak nezapomíná. Už jen samotný fakt, že se celé období dostalo do učebnic dějepisu svědčí o velikosti a hlavně důležitosti, kterou tato krize měla.

     Podnikatelé ztratili krachem na neyorské burze veškeré úspory a mnohdy i výrobní prostředky. Někteří zkrachovali, jiní zápasili o přežití. Jelikož se tento krach dotknul podstatné části i evropských ekonomik, ovlivnilo to pochopitelně i obchod. Pokud někde vyráběl, neměl komu prodávat. Kolo se zadrhlo. Proto většina podnikatelů šetřila a vyráběla nebo podnikala úsporněji, což zvedlo řady nezaměstnaných.

     Tato situace pak byla živnou půdou pro různá extrémistická uskupení. Rostl vliv nacistů v Německu, dělnické hnutí sílilo a vliv komunistů zesiloval.

     V dnešní době, kdy je ekonomika ještě více svázanější, kdy globalizace opravdu zasahuje do všech oblastí našeho života, je představa podobné krize jistě bolestivější. Proto zřejmě celá situace na americké scéně zajímá média a ekonomy celého světa.

     Naše ekonomika je z valné většiny orientovaná na Německo a na trhy Evropské unie. Evropská unie a samotné Německo je však orientovány  na trhy s USA. Navíc jakákoliv krize v globalizovaném světě má buď přímý nebo nepřímý vliv a dopad na všechny ekonomiky. Jde o efekt dominových kostiček.

     Doufejme, že krize v rozsahu a podobě, která  byla v minulém století nepřijde. Podle všech dostupných analýz by mělo americké hospodářství nějakou dobu stagnovat. To znamená, že se zabrzdí obchod a tudíž i rozvoj, jinými slovy hospodářský růst.

     Pro nás Čechy by měl být dopad minimální.  Co však může znamenat pro někoho minimální, může pro druhého znamenat docela mnoho. České republice se v minulých letech dařilo a hospodářský růst zesiloval. Podle věech dostupných anylýz by se měl růst díky situaci v Americe snížit zhruba na dvě procenta. Pokud by tomu tak bylo, pak obavy nejsou zse tak moc na místě. Ono právě to kdyby je však sporné. Jde pouze o hypotézu – domněnku, jinými slovy odhad.

    I tak to však znamená, že naše reálné mzdy budou nižší a nakonec nám nikdo ani nemůže zaručit výši inflace, která s našimi konty dovede zahýbat docela mnoho. Reformy, které se zahájily a také budou pokrašovat a k tomu meněí hospodářský růst. Nemůžeme tedy jen tak v klidu sedět a říkat, že se nás nic nedotkne. Nemůžeme však ani aířit paniku nebo utkvělé představy, které nás hodí do třicátých let minulého století.

     Jisté je, že si budeme muset sáhnout hlouběji do peněženek  a nakonec zaplatit trochu více na úrocích. Bydlet a jíst budeme potřebovat vždycky. To je jediná jistota, kterou máme. Investovat tedy do bydlení , jídla a také do vzdělání budeme muset. Možná je naše štěstí, že se naše ekonomika rozběhla. Věřme zatím analytikům a ekonomům, že se jen trochu zabrzdíme.

Máte obavy z americké recese?

Myslíte si, že můžřeme být v klidu nebo , že nás americká recese teprve doběhne?

Věříte analytikům?